V zásadě má každý soubor linuxového systému vlastníka a vlastnickou skupinu. Jak vlastníkům, členům vlastnických skupin tak všem ostatním lze povolit práva k čtení, zápisu a vykonání souboru.

Skupinu lze v tomto případě definovat jako skupinu uživatelů, kteří mají stejná práva. Například skupina pracující na projektu project3. Každý uživatel linuxového systému je člen alespoň jedné skupiny, obvykle users. V systému můžete mít mnoho různých skupin, ale zařadit vás do nich může pouze uživatel root. Skupiny, jejichž jste členem zjistíte jednoduše zadáním příkazu groups.

V řadě případů mohou být přístupová práva příliš omezující. Linux má proto pro určité situace prostředky k dočasné změně uživatele a skupiny. Například program cdrecord vyžaduje k zápisu na CD za obvyklých podmínek rootovská práva, což by ale vedlo k tomu, že by normální uživatelé nemohli vypalovat, protože je příliš nebezpečná jim taková práva dát. Řešením tohoto problému je setuid. setuid (set user ID) je zvláštní atribut souboru, který dovoluje, aby systém soubor spustil pod určitým uživatelským ID. Podívejme se na příkaz cdrecord:

-rwxr-x---  1 root root  281356 2002-10-08 21:30 /usr/bin/cdrecord

nastavme setuid bit příkazem chmod u+s /usr/bin/cdrecord. Pak nastavme vlastnickou skupinu cdrecord na users příkazem chgrp users /usr/bin/cdrecord. Přístupová práva se změní následujícím způsobem:

-rws--x---  1 root users  281356 2002-10-08 21:30 /usr/bin/cdrecord

Nyní mohou program využívat všichni uživatelé skupiny users. program je vykonáván pod uživatelem root.

	Varování
Nastavením setuid bitu samozřejmě riskujete bezpečnost svého systému. nenastavujte jej proto bezdůvodně a u programů, u kterých si nejste jistí možnými riziky.

Podobný příznak jako setuid existuje i pro skupiny—jedná se o setgid. Program s nastaveným setgid se spustí pod určitým ID skupiny bez ohledu na skupinu uživatele, který jej spustil. Například:

drwxrwxr--  2 root archive   48 Nov 19 17:12 backup

Nastavme setuid bpříkazem chmod g+s /test. Získáme následující přístupová práva:

drwxrwxr--   2 root archive   48 Nov 19 17:12 backup

K dispozici je také sticky bit. Chová se různě podle toho, zda jde o soubor nebo adresář. V případě souboru s nastaveným sticky bitem se soubor nahraje do RAM, aby nebylo nutné při jeho každém použití sahat na disk. Tento příznak se používal v dobách nepříliš rychlých disků a dnes je již používán velmi vzádcně. V případě nastavení u adresáře zabraňuje mazání souborů jiných uživatelů. Typickým příkladem jsou /tmp a /var/tmp:

drwxrwxrwt   2 root  root   1160 2002-11-19 17:15 /tmp
  

Tradiční unixový systém přístupových práv lze rozšířit pomocí ACLs (access control lists).

Existenci rozšířených přístupových práv lze zjistit jednoduše příkazem ls -l:

-rw-r--r--+ 1 tux project3 14197 Jun 21  15:03 Roadmap

Výstup ls nebosahuje nijak zvlášť velké odlišnost od výstupu tohoto příkazu na systému bez ACLs. Roadmap je vlastněn uživatelem tux ze skupiny project3. tux má práve ke čtení i zápisu a skupina i ostatní mohou tento soubor číst. jediný rozdíl představuje znak +.

Přesný výpis práv získáte příkazem getfacl Roadmap:

# file: Roadmap
# owner: tux
# group: project3
user::rw-
user:jane:rw-       effective: r--
group::r--
group:djungle:rw-   effective: r--
mask::r--
other::---

první tři řádky obsahují stejné infromace jako v případě normálního ls -l. Řádky 4 až 9 obsahují ACLs položky. V našem případě je přístup k záspisu a čtení udělen také uživateli jane (řádky 4 a 5). Konveční systém přístupových práv tedy zde ACLs rozšiřují o přidání dalšího uživatele. Podobně jsou zde rozšířena i práva skupiny djungle (řádka 6). Položka masky na řádce 8 redukuje efektivní přístupová práva uživatele jane a skupiny djungle pouze na práva ke čtení. Ostatní uživatelé nebo skupiny nemají přístupová práva k souboru žádná (řádka 9).

Výše uvedené informace jsou jen velmi povrchni, pokud vás ACLs zajímají více, prostudujte si příslušnou kapitolu v Příručce správce systému.