Kapitola 3. Zvláštní instalační postupy / 3.2. Program linuxrc | ||||
|---|---|---|---|---|
 | Kapitola 3. Zvláštní instalační postupy | 3.3. Instalace pomocí VNC |  | |
Kapitola 3. Zvláštní instalační postupy / 3.2. Program linuxrc | ||||
|---|---|---|---|---|
| Kapitola 3. Zvláštní instalační postupy | 3.3. Instalace pomocí VNC | | |
Každý počítač má zvláštní rutiny BIOSu, které při spuštění inicializují hardware. Při startu systému tyto rutiny zavedou také obraz, který obstará zbytek startovacího procesu. Obvykle je obsahem tohoto obrazu zavaděč, který uživateli nabídne možnost spuštění nainstalovaného operačního systému nebo instalaci systému nového. Při volbě instalace systému SUSE LINUX se zavede obraz, který obsahuje jádro a program linuxrc.
linuxrc je program, který analyzuje a inicializuje systém před spuštěním instalace. Nevyžaduje žádný zásah ze strany uživatele a po detekci hardwaru a zavedení potřebných modulů spouští instalační program YaST.
Využití linuxrc není omezeno jen na instalaci. Můžete jej použít také jako nástroj pro spuštění již nainstalovaného systému nebo jako nezávislý ramdisk–záchranný systém. Více informací o tomto způsobu použití najdete v části 5.4 – „Záchranný systém SUSE“.
Pokud systém používá ramdisk (initrd), volá linuxrc také při zavádění modulů během startu systému. Tento skript je vytvářen dynamicky skriptem /sbin/mkinitrd. Jde o zcela odlišný proces a skript by neměl být zaměňován za program linuxrc volaný během instalace.
Když se Vám nepodaři spustit linuxrc v manuálovém módu, aplikace hledá info soubor na disketě nebo v
initrd v adresáři /info.
Následně linuxrc nahrává parametry kernelu. Základní hodnoty upravuje soubor /linuxrc.config.
Doporučujeme implementovat změny v info souboru.
![[Tip]](admon/tip.png) | linuxrc v ručním režimu |
|---|---|
program linuxrec je možné spustit v ručním režimu. Ruční režim spustíte zadáním startovacího parametru "manual=1". | |
Soubor info se skládá z klíčových slov a hodnot ve formátu klíčové_slovo:
hodnota. Tento pár klíč-hodnota můžete vložit do menu bootu, který je k dispozici z instalačního média a používá formát key=value. Seznam možných klíčů je v souboru /usr/share/doc/packages/linuxrc/linuxrc.html. To co následuje je seznam těch nejdůležitějších klíčů s příklady vložených hodnot:
Umožňuje specifikovat instalační zdroj jako odkaz URL. Používané protokoly: cd, hd,
nfs, smb, ftp,
http and tftp. Syntaxe URL je stejná jako ta nejběžnější forma používaná webovými prohlížeči, např:
nfs://<server>/<directory>
ftp://[user[:password]@]<server>/<directory>
Klíčové slovo Netdevice: umožňuje definovat rozhraní používané programem linuxrc v případě, že je na vzdáleném zdrojovém počítači k dispozici několik ethernetových rozhraní.
Toto umožňuje zvolit IP adresu vzdáleného serveru.
Toto umožňuje určit skrze kterou bránu je možné přistoupit k instalačnímu serveru. Hodí se to ve chvíli, kdy není zdrojový server ve stejné síti jako instalovaný počítač.
Klíčové slovo Proxy: umožňuje definovat proxy pro protokoly HTTP a FTP.
Toto definuje port používaný proxy, v případě že nepoužíváte defaultní port.
Tímto klíčovým slovem startujete YaST v textovém módu.
AutoYast používáme, když potřebujeme automatickou instalaci. Hodnota musí být URL ukazující na instalační soubor Autoyastu.
VNC parametr umožňuje kontrolovat instalační proces via VNC, což je zvlášť příjemné pro servery, které nemají grafickou konzoli. Když povolíte VNC, aktivujete tatu službu i na zdrojovém počítači.
Podívejte se také na heslo VNCPassword.
Položka umožňuje nastavit heslo pro instalaci pomocí VNC a kontrolovat tak přístup k relaci.
Tato položka umožňuje přistoupit k programu linuxrc pomocí protokolu SSH. Děje se tak při instalaci YaSTem, v jeho textovém módu.
Toto Vám povolí nastavit heslo pro administrátora root uživateli aplikace linuxrc.
Umožňuje určit modul, který se má načíst spolu s jádrem systému a parametry, které potřebujete zadat. Parametry modulu musí být odděleny prázdnými znaky.
Systém se nepokusí aktivovat swapový oddíl, když nastavíte hodnotu na 0. Když je nastavena kladná hodnota, bude příslušný oddíl aktivován a rozeznáván jako odkládací oddíl. Jinou variantou je napsat zde plné jméno zařízení daného oddílu.
