Pro instalaci spusťte jako uživatel root YaST a v něm konfiguraci síťových služeb a pak konfiguraci NIS serveru.

Pokud v síti ještě NIS server nemáte, je třeba v následujícím dialogu zvolit ‘Instalovat a nastavit NIS master server’.

Pak přejdete do dialogu ‘Nastavení primárního serveru NIS’. V tomto dialogu nastavíte ‘Jméno domény NIS’. Níže pak určíte, jestli bude počítač také NIS klient tak, aby se na tento počítač mohl přihlásit uživatel a obdržel informace NIS serveru. K tomu slouží tlačítko ‘Tento hostitel je také NIS klientem’.

Obrázek 22.17. YaST: Nástroj pro nastavení NIS serveru

Když si později v síti vytvoříte další NIS server (slave) -- nezapomeňte zaškrtnout tlačítko ‘Existuje aktivní sekundární NIS server’. Kromě toho byste měli zapnout i rychlou distribuci mapy, která zajistí velmi rychlý přenos informací z primárního (master) NIS serveru na sekundární (slave).

Jestli chcete uživatelům v síti povolit vlastní změnu hesla uloženého na NIS serveru (příkazem yppasswd), vyberte ‘Povolit změnu hesel’. ‘Povolit změnu pole GECOS’ umožní uživateli změnit i nastavení svého jména a adresy (příkazem ypchfn). ‘Povolit změnu přihlašovacího shellu’, že si může uživatel zvolit, zda bude při startu otevřen např. sh místo bashe -- nastavení se provádí příkazem ypchsh.

Tlačítkem ‘Ostatní globální nastavení’ přejdete do dialogu ‘Nastavení detailů primárního serveru NIS’ (viz obr. 22.18 – „YaST: Změna adresáře a synchronizace souborů NIS serveru“), kterým můžete změnit standardní adresář /etc. Na velkých systémech bývají NIS hesla a další soubory uloženy do /etc/yp. Spojit zde můžete také hesla a skupiny. Aby byly soubory (/etc/passwd, /etc/shadow a /etc/group) synchronizované, mělo by být nastavení ‘Ano’. Ovlivnit také můžete nejnižší ID uživatele a skupiny. Nastavení potvrdíte kliknutím na tlačítko ‘OK’. Vrátíte se do původního dialogu, kde můžete pokračovat stisknutím tlačítka ‘Další’.

Obrázek 22.18. YaST: Změna adresáře a synchronizace souborů NIS serveru

Pokud jste předtím aktivovali tlačítko ‘Existuje aktivní sekundární NIS server’, pak je třeba nyní uvést název/názvy počítačů, které budou fungovat jako sekundární servery. Pak pokračujte -- v případě, že nepoužíváte otroky, přejdete rovnou do tohoto dialogu. Zde můžete upravit mapy, které budou z NIS serveru přeneseny na klienty. Většinou nechte nastavení v tomto dialogu změnu -- pokud budete chtít něco změnit, pak si měli dobře přečíst dokumentaci k NISu. V posledním dialogu určíte, které sítě mohou přistupovat k NIS serveru (viz. 22.19 – „YaST: Nastavení přístupových práv NIS serveru“). Zde můžete nastavit např. následující

255.0.0.0     127.0.0.0
0.0.0.0       0.0.0.0

kde první zápis umožňuje přístup z vašeho počítače a druhý pak přístup všem, kdo mají přístup do lokální sítě.

Obrázek 22.19. YaST: Nastavení přístupových práv NIS serveru

	Automatické nastavení firewallu
Pokud máte aktivovaný firewall (SuSEfirewall2) a zvolili jste Otevřít port na firewallu, YaST upraví nastavení firewallu pro NIS server povolením portmap služby.

Po volbě používání NIS a v závislosti na okolnostech se otevře dialog nastavení NIS klienta. Zvolte, zda má stanice pevnou IP adresu nebo zda ji má získat z DHCP serveru. DHCP server nastaví také NIS doménu a NIS server. Více informací o DHCP najdete v části 22.11 – „DHCP“. V případě používání pevné IP adresy nastavte NIS doménu a NIS server ručně (viz. obrázek 22.20 – „Nastavení domény a adresy NIS serveru“). NIS server v síti můžete vyhledat pomocí volby ‘Najít’.

Zadat lze i více domén s tím, že jedna bude nastavena jako výchozí. K zadání dalšího serveru použijte tlačítko ‘Upravit’.

Aby nebylo možné z jiného počítače zjistit, který NIS server vaše stanice používá, zvolte v expertním nastavení ‘Answer to the Local Host Only’. Pokud zvolíte ‘Broken Server’, může klient přijímat na neprivilegovaném portu odpovědi serveru. Další informace získáte v manuálové stránce man ypbind.

Obrázek 22.20. Nastavení domény a adresy NIS serveru