22.10. NFS — sdílené souborové systémy

SUSE LINUX – Příručka správce systému Kapitola 22. Linux v síti / 22.10. NFS — sdílené souborové systémy
	22.9. LDAP — adresářové služby		22.11. DHCP

Jak již bylo uvedeno v předchozím odst. 22.8 – „NIS — Network Information Service“, NFS (spolu s NIS) umožňují, aby byla síť pro uživatele transparentní. NFS umožňuje počítačům sdílet souborové systémy v síti -- uživatel pak vidí stejné prostředí nezávisle na tom, odkud se přihlásí.

Podobně jako NIS, představuje i NFS nesymetrickou službu -- je zde server NFS a klient NFS. Počítač může vykonávat obě tyto úlohy, tj. exportovat do sítě své vlastní souborové systémy a připojovat (mount) souborové systémy jiných počítačů.

Centrální server NFS mívá obvykle velkou diskovou kapacitu. Jednotliví klienti si z něho připojují povolené adresářové stromy ke svému souborovému systému.

22.10.1. Importování souborových systémů pomocí YaST2

Každý uživatel (který je k tomu oprávněn) může připojit NFS adresáře ke svému systému. Nejjednodušší je použít pro konfiguraci YaST, kde uvedete název počítače, který dělá NFS server, adresář, který je exportovaný a bod připojení (adresář), ve kterém se pak exportovaná data zobrazí. Zvolte ‘Přidat’ a uveďte potřebné informace.

Obrázek 22.26. Nastavení NFS klienta v programu YaST

22.10.2. Ruční import souborových systémů

Importovat systém souborů ze serveru NFS je snadné. Jediným předpokladem je, aby již běžel RPC portmapper. Spuštění serveru NFS již bylo ukázáno v souvislosti s NIS. Je-li tento předpoklad splněn, mohou se souborové systémy exportované z jiného počítače připojovat stejně snadno jako lokální souborové systémy příkazem mount. Syntaxe je zde mount -t nfs Pocitac:Vzdalená_cesta Lokalní_cesta.

Pokud se má například připojit adresář /home počítače linux namísto adresáře /home na našem počítači, dosáhneme toho následujícím příkazem:

mount -t nfs linux:/home /home

22.10.3. Exportování souborových systémů v YaST

S pomocí programu YaSTmůžete svůj počítač proměnit v NFS server — server exportující adresáře a soubory na všechny ostatní počítače s povoleným přístupem. Lze tak poskytnout aplikace všem účastníkům v síti, aniž by bylo nutné tyto aplikace instalovat na jednotlivé stanice. Server nainstalujte tak, že spustíte YaST a zvolíte ‘Síťové služby’+‘NFS server’ (viz. obrázek 22.27 – „Nástroj pro nastavení NFS serveru“).

Obrázek 22.27. Nástroj pro nastavení NFS serveru

Zvolte položku ‘Spustit NFS server’ a klikněte na tlačítko ‘Další’. V horním textovém poli se zadávají soubory a adresáře k exportu. Dolní textové pole je určeno pro seznam počítačů s povoleným přístupem. Dialog je zobrazen na obrázku 22.28 – „Nastavení NFS serveru v programu YaST“. Počítače lze zadat jako jednotlivý počítač, skupinu v síti, jméno počítače s metaznaky nebo IP sítě. Podrobný popis voleb najdete v manuálové stránce man exports. Nastavení dokončíte kliknutím na ‘Konec’.

Obrázek 22.28. Nastavení NFS serveru v programu YaST

	Automatické nastavení firewallu
Pokud máte aktivovaný firewall (SuSEfirewall2) a zvolili jste Otevřít port na firewallu, YaST upraví nastavení firewallu pro NFS server povolením `nfs` služby.

22.10.4. Ruční export souborových systémů

Počítač, který exportuje souborové systémy, se nazývá server NFS. Musí na něm být spuštěny následující síťové služby:

RPC portmapper (portmap)
RPC mount démon (rpc.mountd)
RPC NFS démon (rpc.nfsd)

Tyto služby se spouštějí při startu systému pomocí skriptů /etc/init.d/portmap a /etc/init.d/nfsserver.

Kromě spuštění uvedených démonů se ještě musí stanovit, které souborové systémy je povoleno exportovat a na které počítače. K tomu slouží soubor /etc/exports, kde se vždy uvede na samostatnou řádku, který počítač přístup danému adresáři (včetně jeho podadresářů), a s jakými právy.

Oprávněné počítače se zadávají obvykle jejich plnými jmény, včetně domény. Také je možno použít zástupné znaky (wildcards) jako * a ?, podobně jako to dělá bash. Lze uvést i IP adresy počítačů nebo celých sítí. Pokud se nezadá žádný počítač, pak je zde omezení pouze uvedenými přístupovými právy a nikoli počítačem. Přístupová práva se dávají do závorek za jména počítačů. Nejdůležitější volby zde jsou:

Tabulka 22.12. Přístupová práva exportovaných souborů

volba	význam
`ro`	Souborový systém se exportuje pouze pro čtení (standardní).
`rw`	Souborový systém se exportuje pro čtení i zápis.
`root_squash`	Uživatel `root` daného počítače nemá rootovská práva na tento souborový systém. To se dosáhne tím, že se user-ID `0` změní na user-ID `65534 (-2)` a to se přiřadí uživateli `nobody` (standardní volba).
`no_root_squash`	Zachovat rootovská práva (opak předchozího)
`link_relative`	Nahradit absolutní symbolické odkazy (začínající /) odpovídající posloupností ../. Tato volba má smysl jen tehdy, je-li připojen úplný systém souborů počítače (standardní volba)
`link_absolute`	Symbolické odkazy zůstávají nezměněny.
`map_identity`	Na klientovi budou stejné user ID jako na serveru (standardní volba)
`map_daemon`	Klient a server nemají odpovídající si ID. To se sdělí programu nfsd, aby vytvořil konverzní tabulku pro user ID. Předpokladem je spuštění démona ugidd

Soubor exports může vypadat například takto:

#
# /etc/exports
#
/home            sonne(rw)   venus(rw)
/usr/X11         sonne(ro)   venus(ro)
/usr/lib/texmf   sonne(ro)   venus(rw)
/                zeme(ro,root_squash)
/home/ftp        (ro)
# End of exports

Soubor /etc/exports načítají démoni mountd a nfsd. Pokud se v něm něco změnilo, je třeba mountd a nfsd opětovně spustit, a to nejsnáze příkazem:

rcnfsserver restart