Počítač musí být vybaven podporovanou síťovou kartou. Většinou je síťová karta rozpoznána již při instalaci a je nahrán vhodný ovladač. Jestli je karta správně připojena, zjistíte příkazem ip address list eth0. Pokud se zobrazí všechny informace o síťovém zařízení eth0 a nikoliv chybové hlášení, je karta nainstalována správně.

Pokud máte síťovou podporu implementovanou jako jaderný modul, což je v jádře SUSE výchozí, musí být jméno modulu zadáno v souboru /etc/sysconfig/hardware/hwcfg-*. Pokud v něm není nic uvedeno, vybere hotplug automaticky ovladač. Hotplug vybere ovladač pro vestavěnou i hotplug síťovou kartu.

Po spuštění modulu zobrazí YaST obecný dialog pro nastavení sítě. V horní části je seznam dosud nenakonfigurovaných síťových karet. Všechny správně automaticky rozeznané karty jsou v seznamu uvedené pod svým jménem. Nerozpoznaná zařízení jsou uvedena jako ‘Jiné (nerozpoznáno)’. Ve spodní části je zobrazen seznam již nakonfigurovaných zařízení spolu s typem sítě a adresou. Můžete nakonfigurovat novou kartu nebo změnit existující konfiguraci.

22.4.2.1. Ruční konfigurace síťové karty

Konfigurace síťové karty, která nebyla automaticky rozpoznána sestává z následujících částí:

Konfigurace sítě

Nastavte typ zařízení rozhraní a jméno konfigurace. Typ zařízení vyberte z nabízených možností. Jméno konfigurace je libovolné. Obvykle je možno použít výchozí hodnoty. Informace o konvencích používaných při pojmenovávání konfigurací naleznete v manuálové stránce getcfg.

Modul jádra

Jméno nastavení hardwaru specifikuje jméno souboru /etc/sysconfig/hardware/hwcfg-*, ve kterém je obsaženo hardwarové nastavení vaší síťové karty, např. jméno vhodného jaderného modulu. Pro PCMCIA a USB hardware obvykle YaST nabídne užitečná jména. Jméno nabízené pro ostatní hardware má obvykle smysl jen v případě, že je karta konfigurována pomocí hwcfg-static-0.

Pokud je síťová karta zařízení PCMCIA nebo USB, zaškrtněte příslušné políčko a opusťte dialog pomocí tlačítka ‘Další’. Pokud není, klikněte na ‘Zvolit ze seznamu’ a vyberte správný typ karty. YaST automaticky vybere správný jaderný modul. Opusťte dialog pomocí tlačítka ‘Další’.

Obrázek 22.3. Konfigurace síťové karty

V Řídícím středisku YaST, v sekci ‘Síťová zařízení’, zvolte modul ‘Modem’. Pokud nebyl modem rozpoznán automaticky, otevřete dialog pro ruční konfiguraci (‘Konfigurovat...’) a v políčku ‘Modemové zařízení’ zadejte rozhraní, ke kterému je modem připojen.

Obrázek 22.4. Konfigurace modemu

Pokud jste připojeni přes pobočkovou ústřednu (PBX), může být nutné zadat volací předčíslí. Obvykle je to nula. Podrobné informace naleznete v dokumentaci k vaší ústředně. Vyberte také, zda se má používat tónová nebo pulzní volba, zda má být zapnut reproduktor a zda má modem vyčkat, dokud nedetekuje oznamovací tón. Poslední z voleb by v případě připojení přes pobočkovou ústřednu neměla být zapnuta.

V dialogu, který se otevře po kliknutí na ‘Detaily’, nastavte přenosovou rychlost a inicializační řetězce pro modem. Nastavení měňte pouze tehdy, pokud modem nebyl automaticky rozpoznán nebo pokud vyžaduje pro funkci zvláštní nastavení. To obvykle nastává při použití ISDN terminálového adaptéru. Chcete-li umožnit kontrolu nad modemem (možnost aktivace a deaktivace) uživatelům bez pravomocí superuživatele, zaškrtněte Ovládání uživatelem. V položce Regulární výraz vytáčeného předčíslí zadejte regulární výraz, kterému musí odpovídat hodnota zadaná uživatelem v položce Vytáčené předčíslí programu KInternet. Pokud je pole pro regulární výraz ponecháno prázdné, uživatel bez administrátorských pravomocí nebude moci nastavit jiné předčíslí. Dialog opusťte kliknutím na ‘OK’.

V dalším dialogu vyberte vašeho poskytovatele připojení k Internetu (ISP). Chcete-li poskytovatele vybrat z přednastaveného seznamu, vyberte položku ‘Země’. Druhou možností je kliknout na tlačítko ‘Nový’ a zadat údaje o vašem poskytovateli ručně. Potřebné údaje zahrnují jméno poskytovatele, telefonní číslo a jméno a heslo, které vám poskytovatel přidělil. Pokud chcete být před každým připojením dotazováni na heslo, zaškrtněte položku ‘Vždy se ptát na heslo’.

Poslední dialog umožňuje nastavit další volby pro spojení:

Kliknutím na ‘Další’ se vrátíte k původnímu dialogu, který zobrazuje souhrn konfigurace modemů. Dialog zavřete kliknutím na ‘Konec’.

Chcete-li nakonfigurovat zařízení DSL, zvolte modul ‘DSL’ ze sekce ‘Síťová zařízení’ nástroje YaST. Modul sestává z několika dialogů, v nichž je třeba nastavit parametry DSL linky založené na některém z následujících protokolů:

Konfigurace DSL připojení založeného na PPPoE nebo PPTP vyžaduje předem správně nastavenou síťovou kartu. Pokud ještě karta není nastavena, nastavte ji volbou ‘Konfigurovat síťové karty’ (viz 22.4.2 – „Konfigurace síťové karty pomocí YaST“). V případě DSL připojení sice mohou být adresy automaticky přidělovány, ale nikoliv pomocí DHCP. Proto volbu ‘Automatické přídělení adresy (přes DHCP)’ ponechte nezaškrtnutou. Místo toho zadejte statickou fiktivní adresu rozhraní, např. 192.168.22.1. V poli ‘Síťová maska podsítě’ zadejte 255.255.255.0. Pokud nastavujete samostatnou pracovní stanici, ujistěte se, že je položka ‘Výchozí brána’ (v dialogu ‘Směrování’) prázdná.

	Tip
Hodnoty ‘IP Adresa’ a ‘Síťová maska podsítě’ jsou pouze zástupné a nereprezentují DSL připojení jako takové. Slouží pouze k inicializaci síťové karty.

Obrázek 22.5. Konfigurace DSL

Konfiguraci DSL (viz obrázek 22.5 – „Konfigurace DSL“) začněte výběrem PPP režimu a ethernetové karty, ke které je modem připojen (obvykle je to eth0). Pak ze seznamu ‘Aktivace zařízení’ vyberte způsob aktivace DSL připojení. Pokud chcete povolit běžným uživatelům aktivaci či deaktivaci rozhraní pomocí programu KInternet, zaškrtněte položku ‘Ovládání uživatelem’. V dalším dialogu zvolte vaši zemi a poskytovatele připojení (ISP). Podrobnosti nastavení v dalších dialozích závisí na dosud provedeném nastavení, proto jsou v následujících odstavcích jen krátce zmíněny. Podrobnosti se dozvíte z nápovědy přímo v jednotlivých dialozích.

Chcete-li používat ‘Vytáčení na vyžádání’ na samostatné pracovní stanici, zadejte adresu jmenného serveru (nameserver, DNS). Většina poskytovatelů podporuje dynamický DNS — IP adresa jmenného serveru je zaslána poskytovatelem při každém připojení. Pro samostatnou stanici však v takovém případě zadejte zástupnou adresu, např. 192.168.22.99. Pokud váš poskytovatel dynamický DNS nepodporuje, zadejte adresu, kterou vám dodal.

‘Čas nečinnosti (v sekundách)’ určuje dobu síťové neaktivity, po které bude spojení automaticky přerušeno. Vhodná je hodnota mezi 60 a 300 sekundami.

Vytáčení na vyžádání

Pokud současně s výše zmíněným nastavením povolíte ‘Vytáčení na vyžádání’, spojení nebude po uplynutí nastavené doby nečinnosti zcela přerušeno, ale zůstane v pohotovostním režimu. Jakmile bude potřeba nějaký další datový přenos, bude automaticky obnoveno. Pokud je však ‘Vytáčení na vyžádání’ zakázáno, spojení bude přerušeno úplně a v případě nutnosti ho bude nutné obnovit ručně. V takovém případě může být užitečné nastavit dobu nečinnosti rovnou nule, což znemožní automatické přerušení spojení.

Chcete-li nastavit T-DSL, postupujte stejně jako při nastavení DSL. Pouze při výběru poskytovatele připojení zvolte ‘T-Online’. YaST otevře dialog pro nastavení T-DSL, ve kterém vyplňte některé doplňující informace vyžadované T-DSL — ID linky, T-Online číslo, uživatelský kód a heslo. Všechny potřebné údaje jste dostali po přihlášení ke službě T-DSL.

Tento modul použijte ke konfiguraci jedné nebo více ISDN karet. Pokud YaST kartu nedetekoval, vyberte ji ručně. Je možno nastavit více rozhraní, ale i jedno rozhraní může být nastaveno pro více ISP. V následujících dialozích nastavte volby ISDN nutné pro správnou funkci karty.

Obrázek 22.6. Konfigurace ISDN

V dialogu zobrazeném na obrázku 22.6 – „Konfigurace ISDN“ vyberte požadovaný protokol. Implicitní je ‘Euro-ISDN (EDSS1)’, ale pro starší nebo větší terminály použijte ‘1TR6’. Pokud se nacházíte v USA, vyberte ‘NI1’. V příslušném poli nastavte zemi. V sousedním poli se objeví příslušný kód. Zadejte ‘Kód oblasti’ a (pokud potřebujete) ‘Předčíslí’.

‘Režim spuštění’ určuje, jakým způsobem bude zaváděn ovladač. ‘Při startu’ znamená, že je ISDN ovladač zaváděn vždy při startu systému. Je-li zvoleno ‘Ručně’, musí být ovladač zaveden uživatelem root pomocí příkazu rcisdn start. ‘Hotplug’ se používá pro zařízení PCMCIA nebo USB, ovladač se nahraje po připojení zařízení. Jste-li s nastavením hotovi, vyberte ‘OK’.

V následujícím dialogu vyberte pro ISDN kartu rozhraní a k němu poskytovatele připojení. Rozhraní může být typu SyncPPP nebo RawIP, většina poskytovatelů však dnes používá níže popsaný SyncPPP.

Obrázek 22.7. Konfigurace ISDN rozhraní

Číslo, které je třeba vložit do pole ‘Mé telefonní číslo’, závisí na konkrétní situaci:

Chcete-li spojení ukončovat těsně před započtením další tarifní jednotky (impulzu), zaškrtněte ‘ChargeHUP’. Nemusí však fungovat s každým poskytovatelem. Můžete také povolit ‘svazování kanálů’ (multilink PPP). Zaškrtnutím volby ‘Vnější rozhraní firewallu’ aktivujete SuSEfirewall2 a nastavíte toto rozhraní jako externí. Chcete-li povolit běžným uživatelům aktivaci a deaktivaci rozhraní, zaškrtněte volbu Ovládání uživatelem.

Výběrem ‘Detaily...’ otevřete dialog s pokročilým nastavením, které není určeno pro běžné domácí uživatele. Pokračujte proto k dalšímu dialogu stisknutím tlačítka ‘Další’.

V dalším dialogu nastavte IP adresu. Pokud vám poskytovatel připojení nepřidělil pevnou IP adresu, zvolte ‘Dynamická IP adresa’. V opačném případě zadejte lokální IP adresu (adresa vašeho počítače) a vzdálenou IP adresu podle specifikace vašeho poskytovatele. Pokud má být toto rozhraní používáno jako výchozí pro směrování paketů, zaškrtněte volbu ‘Výchozí směrování’. Na každém počítači může být jako výchozí nastaveno pouze jedno rozhraní. Pokračujte stisktnutím tlačítka ‘Další’.

Následující dialog umožňuje nastavit zemi, ve které se nacházíte, a poskytovatele připojení (ISP). V seznamu jsou pouze operátoři dostupní přes službu Call-by-Call (volba operátora předčíslím). Pokud v seznamu není váš poskytovatel, zvolte ‘Nový’. Tím se otevře dialog ‘Volby poskytovatele’, do kterého vložte příslušné údaje. Ujistěte se, že jste do telefonního čísla nevložili žádné mezery nebo čárky. Zadejte uživatelské jméno a heslo přidělené poskytovatelem a stiskněte ‘Další’.

Chcete-li na samostatné pracovní stanici používat ‘Vytáčení na vyžádání’, zadejte jmenný server (nameserver, DNS). Většina poskytovatelů podporuje dynamický DNS, což znamená, že adresa jmenného serveru je zaslána poskytovatelem vždy v okamžiku připojení. Na samostatné pracovní stanici je ovšem i v takovém případě uvést zástupnou adresu, např. 192.168.22.99. Pokud poskytovatel dynamický DNS nepodporuje, musíte zadat IP adresu jmenného serveru poskytovatele. Pokud chcete, můžete v položce ‘Čas nečinnosti (v sekundách)’zadat i dobu, po které se spojení automaticky přeruší, nejsou-li přenášena žádná data. Nastavení potvrďte zvolením ‘Další’. YaST zobrazí přehled nastavených rozhraní. Výběrem ‘Konec’ provedené nastavení aktivujete.

Hotplug zařízení již nejsou obhospodařována zvláštním způsobem, neboť pomocí hotplug jsou inicializována všechna zařízení. Nicméně se fyzický hotplug vyznačuje některými zvláštnostmi. Když se startuje systém, jsou vestavěná zařízení inicializována vždy ve stejném pořadí a se stejnými jmény. Jakmile je rozhraní registrováno, je mu jádrem přiděleno další volné jméno. Protože hotplug zařízení mohou být připojována kdykoliv a v libovolném pořadí, nedostanou vždy stejné jméno. Jsou však stejně nakonfigurovány, protože konfigurace je na jménech rozhraní nezávislá. Pokud upřednostňujete stálá jména rozhraní, vložte do příslušného konfiguračního souboru (/etc/sysconfig/network/ifcfg-*) řádek PERSISTENT_NAME=name. Nastavení se projeví při další inicializaci (vložení) karty.

Pokud chcete používat IPv6, není za běžných okolností třeba na pracovních stanicích provádět žádné změny. Musí však být zavedena podpora pro IPv6 v jádře. Jako uživatel root ji zavedete příkazem modprobe ipv6.

Protože se IPv6 z velké části konfiguruje samo, bude síťové kartě přiřazena adresa v link-local síti. Standardně není třeba mít na pracovní stanici směrovací tabulku. Pro směrování se používá Router Advertisement Protocol, pomocí kterého se pracovní stanice dotazují na prefix a brány, které mají být používány. K nastavení směrovače pro IPv6 slouží program radvd. Tento program pak sdělí pracovním stanicím prefixy pro IPv6 adresy a informace o směrování. Pro automatické nastavení adres a směrování lze také použít program zebra.

Informace o nastavení různých typů tunelů pomocí souborů /etc/sysconfig/network naleznete v manuálové stránce ifup (man ifup).