Root je jméno superuživatele, správce systému. Na rozdíl od normálních uživatelů, kteří mohou nebo nesmí přistupovat k různým částem systému, root má neomezenou působnost ve všech administrativních operacích: změnit konfiguraci systému, instalovat nové programy a nastavovat hardware. Pokud uživatelé zapomenou jejich hesla nebo mají jiné problémy s počítačem,root může pomoci. Účet uživatele root by měl být používán jen pro administraci systému, údržbu a opravy. Normální práce pod účtem uživatele root je značně riskantní: i malá chyba může vést k nevratným ztrátám v systémových souborech.

Pro účely kontroly a verifikace musíte zadat heslo uživatele root dvakrát (viz obr. 1.12 – „Nastavování root hesla“). Toto heslo byste neměli zapomenout. Heslo už nelze ze systému přečíst zpět.

	Uživatel root
Uživatel root má práva k jakýmkoliv změnám v systému. Pro provedení takových nastavení je vyžadováno jeho heslo. Bez něho nelze počítač spravovat.

Obrázek 1.12. Nastavování root hesla

Nyní můžete konfigurovat síťová zařízení pro lokální síť nebo připojení k Internetu jako síťové karty, modemy a ISDN nebo DSL hardware. Pokud máte síťová zařízení, je nejlepší nastavit je v této fázi instalace protože připojení k Internetu umožní programu YaST zkontrolovat dostupnost případných dalších aktualizací pro systém SUSE LINUX a nainstalovat je ještě v průběhu poslední fáze instalace.

Obrázek 1.13. Konfigurace síťových zařízení

Zvolit můžete také ‘Přeskočit nastavení sítě’ a potvrdit tlačítkem ‘Pokračovat’. Síťová zařízení můžete také konfigurovat až po dokončení instalace.

Pokud jste připojeni k Internetu, můžete funkčnost připojení otestovat. YaST vytvoří spojení se serverem SUSE a zkontroluje jestli jsou dostupné nějaké aktualizace pro vaší verzi systému SUSE LINUX. Pokud ano, mohou být zahrnuty do instalace. Také budou staženy nejnovější poznámky k instalované verzi. Můžete si je přečíst na konci instalace.

Obrázek 1.14. Test spojení do Internetu

Pokud v tomto okamžiku nechcete spojení testovat, vyberte ‘Přeskočit test’ a ‘Další’. Tento krok také vynechá stahování aktualizací a poznámek.

Pokud se YaST byl schopen připojit na jeden ze serverů SUSE, můžete ihned provést YaST online aktualizaci. Pokud jsou na serverech dostupné nějaké serrverové balíky, budou staženy a instalovány s opravami chyb nebo bezpečnostních problémů.

	Stahování aktualizací
Stahování aktualizací může chvíli trvat, v závislosti na rychlosti připojení k Internetu a velikosti stahovaných souborů.

Pro okamžité spuštění aktualizaci vyberte ‘Spustit online aktualizaci’ a klikněte na‘OK’. Otevře se okno YaST' online update se seznamem dostupných oprav (pokud jsou nějaké k dispozici), které mohou být vybrány a nahrány. O tomto procesu se můžete dočíst více v části 2.3.2 – „Aktualizace programů on-line“. Aktualizaci můžete také provést kdykoliv po skončení instalace. Pokud ji nechcete provádět nyní, vyberte ‘Přeskočit aktualizaci’ a klikněte na ‘OK’.

Pokud byl přístup k síti úspěšně nakonfigurován v předchozích krocích instalace, máte nyní další možnosti pro správu uživatelských účtů na vašem počítači.

Pokud jsou splněny všechny předpoklady, YaST otevře okno ve kterém můžete vybrat metodu administrace uživatelů. Výběr můžete vidět na obrázku 1.15 – „Ověřování uživatelů“. Pokud nedisponujete připojením k síti, vytvořte lokální uživatele.

Obrázek 1.15. Ověřování uživatelů

Aby mohly být uživatelské účty spravovány pomocí NIS serveru, musíte nakonfigurovat počítač jako NIS klient. Síť, které je postavená na NIS, vyžaduje určité hlubší znalosti. Detaily NIS technologie jsou vysvětleny v manuálu Příručka správce systému. Následující text vysvětluje (poměrně jednoduché) nastavení klientské strany.

Obrázek 1.16. Konfigurace NIS klienta

V následujícím okně, které můžete vidět na obrázku 1.16 – „Konfigurace NIS klienta“, nejprve vyberte jestli má počítač pevnou IP adresu nebo jestli je mu přidělována pomocí DHCP serveru. Pokud vyberete DHCP, nemůžete nastavit NIS doménu nebo adresu NIS serveru, protože tyto údaje by vám měly být také přiděleny DHCP serverem. Více informací o DHCP najdete v kapitole DHCP v Příručce správce systému . Pokud použijete statickou IP adresu, vyplňte NIS doménu a NIS server ručně.

Pro vyhledání NIS serverů v lokální síti zaškrtněte odpovídající volbu. Můžete také specifikovat více NIS domén a nastavit výchozí. Pro každou doménu vyberte ‘Upravit’ a nastavte několik adres serveru k zapnutí broadcast funkcionality oddělené pro jednotlivé domény.

V expertním nastavení můžete použít ‘Odpovídat pouze lokálnímu počítači’ abyste zabránili jiným počítačům v síti zjistit jaký server používáte. Pokud aktivujete volbu ‘Poškozený server’, budou akceptovány i odpovědi od serverů na nepovolených portech. Více informací o této problematice najdete v manuálových stránkách příkazu ypbind.

Pokud se nerozhodnete k použití centrálního autentizačního serveru, musíte vytvořit lokální uživatele. Všechny údaje, které se k uživatelským účtům vztahují (jméno, uživatelské jméno, heslo atd.) budou uloženy a spravovány na instalovaném počítači.

Linux je operační systém, který umožňuje několika uživatelům pracovat ve stejném okamžiku na tomtéž počítači. Každý uživatel potřebuje k práci uživatelský účet, aby se mohl k počítači přihlásit Osobní data daného uživatele nemohou být modifikována, prohlížena nebo jinak ovlivňována. Každý uživatel si může nastavit vlastní pracovní prostředí, které najde nedotčené při příštím přihlášení.

Obrázek 1.17. Zadávání uživatelského jména a hesla

Uživatelský účet můžete vytvořit s použitím dialogového okna ukázaného na obrázku 1.17 – „Zadávání uživatelského jména a hesla“. Poté, co zadáte křestní jméno a příjmení, je nutné specifikovat uživatelské jméno (login). Klikněte na ‘Například’ a YaST vygeneruje uživatelské jménu automaticky.

Nakonec zadejte heslo pro zadávaného uživatele. Musíte ho zadat ještě jednou pro ujištění, že se nestala při zápisu žádná nechtěná chyba.Uživatelské jméno identifikuje uživatele a heslo zajišťuje jeho autenticitu.

	Uživatelské jméno a heslo
Dobře si zvolené uživatelské jméno a heslo zapamatujte. Budete je potřebovat při každém přihlášení do systému.

Aby heslo zaručovalo dostatečnou bezpečnost, mělo by být dlouhé mezi pěti a osmi znaky. Maximální délka hesla je 128znaků. Pokud ale nejsou nahrány speciální bezpečnostní moduly, je pro kontrolu hesla používáno jen prvních osm znaků. Hesla jsou citlivá na velká a malá písmena a nejsou v nich povoleny akcentované znaky (například s čárkami a háčky). Různé speciální znaky z první poloviny ASCII tabulky a číslice jsou v heslech povoleny.

Pro lokální uživatele lze uplatnit dvě další volby:

	Automatické přihlašování
Pokud je povoleno automatické přihlašování, systém nastartuje přímo do grafického rozhraní daného uživatele bez jakékoliv vyžádané autentizace. Pokud na počítači ukládáte důvěrné informace a k počítači mohou mít přístup i jiné osoby, nezapínejte tuto volbu.

Po dokončení autentizace uživatelů YaST zobrazí poznámky k verzi. Přečtěte si je, protože mohou obsahovat důležité a aktuální informace které nebyly k dispozici v době vytváření manuálů a příruček. Pokud jste instalovali balíky s aktualizacemi, bude vám k dispozici nejposlednější verze poznámek stažená ze serverů SUSE.