SUSE LINUX 9.3

Část II. Systém / Kapitola 11. Systém X Window
	10.4. Lokální přizpůsobení — I18N and L10N		11.2. Optimalizace systému X Window

Kapitola 11. Systém X Window

Obsah

11.1. Nastavení X11 pomocí SaX2
11.2. Optimalizace systému X Window
11.3. Instalace a konfigurace fontů
11.4. Konfigurace OpenGL – 3D

Abstrakt

Systém X Window (X11 nebo X server) se stal prakticky standardem grafického uživatelského rozhraní v unixových systémech. Je to síťový systém, který umožňuje, aby se programy spuštěné na jednom počítači zobrazovaly na jiném počítači připojeném jakoukoli síťovou technologií, ať už v LAN nebo Internetu.

V této kapitole se pojednává o optimalizaci prostředí vašeho systému X Window, základech práce s fonty v systému SUSE LINUX a o konfiguraci OpenGL a 3D. Konfigurace myši a klávesnice pomocí modulů YaST je popsána v Uživatelské příručce .

11.1. Nastavení X11 pomocí SaX2

X server se stará o komunikaci mezi hardwarem a softwarem. Pracovní prostředí (KDE nebo GNOME) a mnoho správců oken používá X server pro interakci s uživatelem.

Grafické prostředí se nastavuje během instalace. Chcete-li později změnit nastavení, spusťte SaX2. Aktuální nastavení je uloženo a můžete se k němu kdykoliv vrátit. Při konfiguraci se použijí jako výchozí aktuální hodnoty, které můžete změnit: rozlišení obrazovky, barevná hloubka, obnovovací frekvence a výrobce a typ monitoru, pokud byl rozpoznán.

Pokud jste nainstalovali novou grafickou kartu, objeví se malý dialog s dotazem na aktivaci podpory 3D. Kliknutím na ‘Změnit’ se spustí ve zvláštním okně SaX2, konfigurační nástroj pro vstupní a zobrazovací zařízení. Toto okno je zobrazeno na obrázku 11.1 – „Hlavní okno SaX2“.

Obrázek 11.1. Hlavní okno SaX2

Vlevo jsou čtyři hlavní položky: ‘Plocha’, ‘Multihead’, ‘Vstupní zařízení’ a ‘Kontrola přístupu’. V sekci ‘Plocha’ nastavíte grafickou kartu, monitor, rozlišení obrazovky, barevnou hloubku a velikost a umístění obrazu. Klávesnici, myš, dotykovou obrazovku a grafický tablet lze nastavit v sekci ‘Vstupní zařízení’. V sekci ‘Multihead’ lze nastavit více obrazovek (viz 11.1.7 – „Multihead“). V sekci ‘Kontrola přístupu’ je možné nastavit ovládání kurzoru pomocí numerické klávesnice.

Vyberte váš monitor a grafickou kartu. Obvykle systém monitor i grafickou kartu automaticky rozpozná. Pokud se tak stalo, nemusíte zde nic dalšího nastavovat. Pokud systém váš monitor nerozpoznal, vyberte váš typ monitoru ze seznamu v dalším dialogu, nebo zadejte technické parametry uvedené v manuálu, který jste dostali s monitorem. Alternativně můžete použít některý z připravených režimů VESA.

V hlavním okně klikněte na ‘Dokončit’ a vyzkoušejte nové nastavení. Tím se zajistí konfigurace vhodná pro vaše zařízení. Pokud nemáte stabilní obraz, ihned ukončete test stisknutím klávesy Esc a snižte obnovovací frekvenci nebo rozlišení a barevnou hloubku. Nehledě k tomu, zda jste vaše nové nastavení testovali, se toto nové nastavení projeví až po restartu X serveru.

11.1.1. Plocha

Výběrem ‘Změnit konfiguraci’+‘Vlastnosti’ se zobrazí okno se záložkami ‘Model monitoru’, ‘Frekvence’ a ‘Expertní’.

‘Model monitoru’

V levé části okna vyberte výrobce, v pravé části model. Pokud máte disketu s linuxovými ovladači pro váš monitor, nainstalujte je kliknutím na ‘Disk s ovladači’.

Obrázek 11.2. Výběr monitoru

‘Frekvence’

Zadejte horizontální a vertikální frekvenci vašeho monitoru. Vertikální frekvence je pouze jiné označení pro obnovovací frekvenci obrazovky. Obvykle jsou vhodná rozmezí nastavena automaticky podle typu monitoru a není třeba nic měnit.

‘Expertní’

Zde můžete změnit některá nastavení obrazovky. V horní nabídce zvolte, kterou metodu chcete použít pro výpočet rozlišení obrazovky a geometrie obrazu. Nastavení měňte pouze pokud nemáte stabilní obraz. Navíc zde můžete zapnout úsporný režim DPMS.

	Konfigurace frekvencí monitoru
Ačkoliv většinou mají monitory bezpečnostní pojistku, měli byste být při ručním zadávání frekvencí velice opatrní. Zadáním nevhodných hodnot můžete poškodit váš monitor. Pokud si nejste jisti, nahlédněte do manuálu k monitoru.

11.1.2. Grafická karta

Dialog grafické karty má dvě záložky: ‘Všeobecné’ a ‘Expertní’. V záložce ‘Všeobecné’ na levé straně vyberte výrobce vaší karty a na pravé straně model.

Obrázek 11.3. Výběr grafické karty

V záložce ‘Expertní’ najdete rozšířené možnosti konfigurace. Na pravé straně můžete otočit obraz (užitečné u některých TFT obrazovek). Záznamy ID obrazovky jsou užitečné tehdy, pokud používáte více obrazovek. Obvykle zde není třeba nic měnit. Pokud přesto změníte některé hodnoty, měli byste přesně vědět, co děláte. Více informací najdete v manuálu vaší grafické karty.

11.1.3. Barevná hloubka a rozlišení

V této sekci najdete tři karty: ‘Barvy’, ‘Rozlišení’, a ‘Expertní’.

‘Barvy’

V závislosti na vašem vybavení zvolte barevnou hloubku. Možnosti jsou 16, 256, 32768, 65536, nebo 16.7 milionů barev (4, 8, 15, 16 nebo 24 bitů). Pro přiměřeně kvalitní zobrazení zvolte nejméně 256 barev.

‘Rozlišení’

Při rozpoznávání hardwaru je nastavena taková kombinace rozlišení a barevné hloubky, kterou dokáže váš monitor zobrazit. Díky tomu hrozí pouze malé nebezpečí, že SUSE LINUX poškodí váš hardware. Pokud ale měníte toto nastavení ručně, pak byste si měli přečíst dokumentaci k hardwaru.

Obrázek 11.4. Konfigurace rozlišení

‘Expertní’

Kromě rozlišení nabízených v předchozím dialogu si zde můžete přidat vlastní rozlišení, která budou následně zahrnuta do výběrové tabulky.

11.1.4. Virtuální rozlišení

Každá pracovní plocha má rozlišení, které se vykresluje na celou plochu monitoru. Navíc máte možnost nastavit si pracovní plochu větší, než je viditelná plocha obrazovky. Pokud posunete ukazatel myši za okraj pracovní plochy, zobrazí se skrytá (virtuální) část plochy. Můžete si tedy zvětšit svou pracovní plochu.

Obrázek 11.5. Konfigurace virtuálního rozlišení

Virtuální rozlišení můžete nastavit dvěma způsoby. Tažením myší: posuňte ukazatel myši nad obrázek monitoru tak, aby se změnil v křížek. Držte stisknuté levé tlačítko myši a posuňte kurzor tak, abyste zvětšili šrafovanou plochu na požadovanou velikost. Tato metoda je vhodná, pokud si nejste zcela jisti, jak velkou pracovní plochu chcete používat.

Výběrem z nabídky zobrazující aktuální virtuální rozlišení můžete také zvolit požadované virtuální rozlišení.

11.1.5. 3D Akcelerace

Volitelně zde můžete zapnout 3D akceleraci vaší grafické karty.

11.1.6. Geometrie

V těchto dvou záložkách můžete přesně nastavit velikost a pozici obrazu, viz obrázek 11.6 – „Úprava geometrie obrazu“. Jestliže máte nastaveno více obrazovek, můžete další nastavit přechodem na další obrazovku tlačítkem ‘Následující obrazovka’. Nakonec stiskněte ‘Uložit’ a vaše nastavení se uloží.

Obrázek 11.6. Úprava geometrie obrazu

11.1.7. Multihead

Jestliže jste nainstalovali více než jednu grafickou kartu, nebo vaše karta podporuje výstup na více obrazovek, můžete si zde nastavit připojení více monitorů. Dvě zapojené obrazovky se obvykle označují jako dualhead. Více obrazovek pak jako multihead. SaX2 sám najde více připojených grafických karet a připraví pro ně vhodnou konfiguraci. Doladit tuto konfiguraci můžete v nabídkách ‘Režim s více monitory’ a ‘Rozložení obrazovky’. Na výběr máte tři různé režimy: ‘Tradiční multihead’ (výchozí), ‘Klonovaný multihead’, a ‘Xinerama ’.

Tradiční multihead: Každý monitor se chová jako nezávislá jednotka. Myší přejíždíte z obrazovky na obrazovku.
Klonovaný multihead: V tomto režimu všechny monitory zobrazují stejný obraz. Kurzor myši je viditelný pouze na hlavní obrazovce.
Xinerama: Veškeré obrazovky dohromady vytvářejí jednu velkou plochu. Okna programů lze rozmístit na všechny obrazovky nebo změnit velikost, aby se zobrazily na více monitorech.

Rozložení jednotlivých obrazovek v prostředí multihead lze měnit myší v dialogu ‘Rozložení obrazovek’, posunováním po mřížce. Standardně jsou monitory vyrovnány vedle sebe v pořadí, v jakém byly konfigurovány jednotlivé grafické karty, v řadě zleva doprava. Po dokončení nastavení otestujte tlačítkem ‘Test’.

Linux v současnosti nepodporuje 3D zobrazení v prostředí Xinerama multihead. Pokud zvolíte režim Xinerama, SaX2 vypne podporu 3D.

11.1.8. Vstupní zařízení

Myš

Pokud systém vaši myš nenalezl, vyberte model ručně. Pro zjištění přesného typu nahlédněte do dokumentace k výrobku. Stačí zvolit model ze seznamu podporovaných myší a stisknout na numerické klávesnici 5.

Klávesnice

V horní části dialogu nastavte typ klávesnice. Poté nastavte, jakou chcete používat klávesovou mapu (v každé zemi jsou určitá tlačítka rozmístěna na různých klávesách). Vaše nastavení můžete ověřit v testovacím políčku.

Pro aktivaci a uložení vašich změn klikněte na ‘Dokončit’.

Dotyková obrazovka

V současné době podporuje X.org pouze dotykové obrazovky společností Microtouch a Elo TouchSystems. SaX2 bohužel nemůže automaticky rozpoznat dotykový panel. Pozná monitor, ne dotykový panel. Dotykový panel je považován za vstupní zařízení.

Při konfiguraci postupujte takto: spusťte SaX2 a zvolte ‘Vstupní zařízení’+‘Dotyková obrazovka’. Klikněte na ‘Přidat novou dotykovou obrazovku’ a vyberte model. Konfiguraci uložíte kliknutím na ‘Dokončit’. Konfiguraci není třeba testovat.

Dotykové obrazovky obvykle nabízí spoustu možností pro konfiguraci a obvykle je potřeba je nejdříve zkalibrovat. V Linuxu bohužel pro tento účel neexistuje obecný nástroj. Při instalaci se však nastaví vhodné standardní hodnoty, které by měly být dostačující. Normálně není potřeba další konfigurace.

Tablet

X.org momentálně podporuje pouze několik grafických tabletů. Pomocí SaX2 můžete nastavit tablety připojené přes USB nebo sériový port. Z hlediska konfigurace se jedná pouze o další vstupní zařízení, jako je myš.

Spusťte SaX2 a vyberte ‘Vstupní zařízení’+‘Tablet’. Klikněte na ‘Přidat’ a z následujícího dialogu vyberte výrobce vašeho zařízení. Pokud máte připojené pero nebo gumu, zaškrtněte na pravé straně odpovídající políčko. Jestliže je tablet připojen přes sériový port, ověřte jeho hodnotu. /dev/ttyS0 odpovídá prvnímu sériovému portu. /dev/ttyS1 odpovídá druhému sériovému portu. Další porty používají obdobný zápis. Konfiguraci uložíte kliknutím na ‘Dokončit’.

11.1.9. AccessX

Pokud nemáte k vašemu počítači připojenou myš, spusťte SaX2 a aktivujte AccessX. Tak budete moci řídit ukazatel myši pomocí numerické klávesnice. Popis funkcí kláves naleznete v tabulce 11.1 – „AccessX — ovládání myši pomocí numerické klávesnice“). Posuvníkem můžete nastavit rychlost pohybu ukazatele při stisku klávesy.

Tabulka 11.1. AccessX — ovládání myši pomocí numerické klávesnice

Klávesa	Popis
/	Aktivuje levé tlačítko myši.
*	Aktivuje prostřední tlačítko myši.
-	Aktivuje pravé tlačítko myši.
5	Klikne zvoleným (viz výše) tlačítkem. Jestliže není vybrané žádné tlačítko, klikne levým. Volba tlačítka je po kliknutí nastavena na výchozí.
+	Chová se jako 5, ale provede dvojklik.
0	Chová se jako 5, ale drží tlačítko stisknuté.
Del	Pustí dříve stisknuté (pomocí 0) tlačítko myši.
7	Pohyb kurzoru nahoru doleva.
8	Posunuje kurzor nahoru.
9	Pohyb nahoru doprava.
4	Posun doleva.
6	Pohyb doprava.
1	Pohyb kurzoru dolů doleva.
2	Posun dolů.
3	Posun kurzoru dolů doprava.

11.1.10. Joystick

V nástroji YaST, vyberte položku ‘Hardware’ a klikněte na ikonu ‘Joystick’. V dialogu, který se otevře, vyberte výrobce a model vašeho joysticku. Tlačítkem ‘Test’ ověřte správnou funkci joysticku. Testovací dialog obsahuje tři grafy pro osy pohybu a čtyři značky pro čtyři standardní tlačítka joysticku. Při pohybu joystickem nebo stisku jeho tlačítek byste měli v dialogu zaznamenat odpovídající reakci. Protože jsou joysticky obvykle připojeny ke zvukové kartě, můžete k tomuto modulu přistupovat i z nastavení zvukové karty.