Protokol DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) umožňuje centrální nastavení sítě na serveru místo individuální konfigurace jednotlivých stanic. Klient, který používá DHCP, nemá kontrolu nad svou statickou IP adresou, ta je mu automaticky přidělována DHCP serverem.

Jednotlivé klienty je možné identifikovat podle hardwarové adresy síťové karty, tzv. MAC adresy, a tak jim, kdykoliv se spojí se serverem, přiřadit stejné nastavení. I přes dynamické přidělování IP adres je tak možno pro jednotlivé počítače zachovat stále stejné IP adresy (i když se počítače připojí až po delší době). Nefunguje to ale v případě, kdy je v síti více počítačů než adres; tehdy jsou adresy přidělovány podle potřeby.

Použití DHCP přináší dvě výhody. Zaprvé je možné jednoduše provádět i velice rozsáhlé změny v síti a spravovat všechny konfigurační soubory centrálně bez nutnosti individuální konfigurace všech klientů. Druhou výhodou je možnost velice jednoduchého připojování nových počítačů k síti. Připojovaným počítačům je automaticky přidělena IP adresa z vyčleněného adresního prostoru. To je požehnání zejména pro notebooky, které se pravidelně připojují do různých sítí.

Kromě IP adres a síťových masek je možné spravovat také názvy počítačů a domén, používané brány a adresy nameserverů, které jsou pak sdělovány klientům. Navíc je možné centrálně konfigurovat i např. server pro synchronizaci času (xntp) nebo tiskový server.