Pokud nechcete pro konfiguraci NFS serveru použít YaST, ujistěte se, že na NFS serveru běží následující systémy:
Aby se tyto služby spouštěly při startu systému automaticky pomocí
skriptů
/etc/init.d/portmap a
/etc/init.d/nfsserver, zadejte příkazy
insserv /etc/init.d/nfsserver a
insserv /etc/init.d/portmap.
V konfiguračním souboru /etc/exports určete,
které souborové systémy mají být exportovány kterým počítačům.
Pro každý exportovaný adresář je potřeba jeden řádek, na kterém jsou specifikovány počítače, kterým se má exportovat, a jejich oprávnění. Automaticky jsou exportovány i všechny podadresáře. Oprávněné počítače se obvykle zadávají plnými jmény, včetně domény. Také je možno použít zástupné znaky (wildcards) jako * a ? (chovají stejně jako v bashi). Pokud se nezadá žádný počítač, mohou adresář importovat všechny počítače, podle zadaných přístupových práv.
Přístupová práva se zadávají do závorek za jméno počítače. Nejdůležitější volby jsou ukázány v tabulce 22.1 – „Přístupová práva k exportovaným souborům“.
Tabulka 22.1. Přístupová práva k exportovaným souborům
volba | význam |
|---|---|
| Souborový systém se exportuje pouze pro čtení (výchozí). |
| Souborový systém se exportuje pro čtení i zápis. |
| Uživatel |
| Zachovat rootovská práva (opak předchozího). |
| Nahradit absolutní symbolické odkazy (začínající /) odpovídající posloupností ../. Tato volba má smysl jen tehdy, je-li připojen úplný systém souborů počítače (výchozí volba). |
| Symbolické odkazy zůstávají nezměněny. |
| Na klientovi budou stejná uživatelská ID jako na serveru (výchozí volba) |
| Klient a server nemají odpovídající ID uživatelů. To se sdělí programu nfsd, aby vytvořil konverzní tabulku pro ID. Předpokladem je spuštění démona ugidd |
Soubor exports může vypadat například tak, jak je
uvedeno v příkladu 22.1 – „/etc/exports“.
Soubor /etc/exports je používán démony
mountd a nfsd. Pokud soubor změníte, mountd a nfsd restartujte
příkazem rcnfsserver restart.