Po ukončení instalace všech vybraných softwarových balíků zadejte heslo
správce systému (uživatele root).
Poté můžete nastavit typ vašeho připojení k internetu a provést
aktualizaci systému. Pokud chcete, můžete nastavit server centrální
správy uživatelů v lokální síti. Posledním krokem je nastavení hardwarových
zařízení připojených k počítači.
V tomto dialogi zadejte plně kvalifikované jméno počítače. To se skládá ze jména počítače a ze jména domény, do které počítač patří. U samostatného počítače nemusíte jméno domény měnit. Každý počítač v síti by měl mít unikátní jméno.
V lokální síti lze přidělovat jména počítačům automaticky spolu s IP adresou pomocí DHCP. Aby váš počítač získával jméno automaticky, zaškrtněte .
root je jméno superuživatele,
správce systému. Na rozdíl od normálních uživatelů, kteří mohou nebo
nesmí přistupovat k různým částem systému, root má neomezenou moc: může měnit
konfiguraci systému, instalovat nové programy a nastavovat hardware.
Pokud uživatelé zapomenou svá hesla nebo mají jiné problémy s
počítačem, root může pomoci.
Účet uživatele root by měl být
používán jen pro administraci systému, údržbu a opravy. Normální práce
pod účtem uživatele root je
značně riskantní: i malá chyba může vést k nevratným ztrátám v systémových
souborech.
Pro kontrolu musíte zadat heslo uživatele root dvakrát.
Toto heslo byste neměli zapomenout.
Heslo již nelze získat zpět.
![]() | Uživatel root |
|---|---|
Uživatel | |
Nyní můžete nastavit síťová zařízení pro lokální síť nebo připojení k Internetu jako síťové karty, modemy a ISDN nebo DSL hardware. Pokud máte síťová zařízení, je nejlepší nastavit je v této fázi instalace, protože připojení k Internetu umožní programu YaST zkontrolovat dostupnost případných dalších aktualizací pro systém SUSE Linux a nainstalovat je ještě v průběhu instalace.
Chcete-li síťová zařízení v této chvíli nastavit, přečtěte Referenční příručku. Jinak zvolte a klikněte na . Síťová zařízení lze nastavit i po dokončení instalace systému.
Když se připojíte do sítě, spustí se na nastaveném rozhraní automaticky firewall. Nastavení firewallu jsou zobrazena v dialogu pro konfiguraci sítě. Návrh konfigurace firewallu je aktualizován, kdykoliv se změní konfigurace rozhraní nebo služeb. Chcete-li automatické nastavení upravit, klikněte na +. V dialogu, který se otevře, nastavte, zda se má firewall spouštět. V levé části dialogu lze přecházet mezi dialogy s podrobnějším nastavením, které jsou podobné dialogům popsaným v Referenční příručce.
Pokud jste nastavili připojení k Internetu, můžete ho nyní otestovat. YaST se během testu připojí k serveru SUSE a zkontroluje, zda nejsou k dispozici aktualizace systému. Pokud jsou, mohou být použity při instalaci. Stáhne také nejnovější poznámky k verzi. Ty si můžete přečíst na konci instalace.
Pokud test připojení nechcete nyní provádět, zvolte a klikněte na . Aktualizace nebudou staženy.
Abyste mohli využít instalační podpory a stahovat si aktualizace, musíte se nejdřív zaregistrovat. To můžete provést například v kroku . Pokud instalovaný systém není připojený k Internetu, můžete tento krok přeskočit volbou .
V můžete připojit další informace o vašem systému, které urychlí a usnadní registrační proces. Pokud chcete vidět, jaké informace se odešlou, klikněte na .
Pokud se YaST byl schopen připojit na jeden ze serverů SUSE, můžete ihned provést YaST online aktualizaci. Pokud jsou na serverech dostupné nějaké aktualizované balíčky, budou staženy a instalovány s opravami chyb nebo bezpečnostních problémů.
![]() | Stahování aktualizací |
|---|---|
Stahování aktualizací může chvíli trvat, v závislosti na rychlosti připojení k Internetu a velikosti stahovaných souborů. | |
Pro okamžité spuštění aktualizaci vyberte a klikněte na. Otevře se okno YaST online update se seznamem dostupných oprav (pokud jsou nějaké k dispozici), které mohou být vybrány a nahrány. O tomto procesu se můžete dočíst více v části 2.3.4 – „Online aktualizace“. Aktualizaci můžete také provést kdykoliv po skončení instalace. Pokud ji nechcete provádět nyní, vyberte a klikněte na .
Pokud byl úspěšně nakonfigurován přístup k síti, máte nyní k dispozici čtyři možnosti správy uživatelských účtů na instalovaném systému.
Uživatelé jsou spravováni lokálně na instalovaném počítači. To je
vhodná volba pro samostatné pracovní stanice. Data o uživatelích jsou
uložena v lokálním souboru /etc/passwd. Pokud instalujete
domácí pracovní stanici, zvolte tuto možnost.
Uživatelé jsou centrálně spravováni pro všechny systémy v síti pomocí LDAP serveru.
Uživatelé jsou centrálně spravováni pro všechny systémy v síti pomocí NIS serveru.
Autentizace pomocí Samby se obvykle používá ve smíšených sítích se systémy Linux a Windows.
Pokud jsou všechny předpoklady splněny, otevře YaST dialog, ve kterém je možno zvolit metodu ověřování uživatelů. Pokud nemáte připojení k síti, zvolte lokální ověřování.
Aby mohly být uživatelské účty spravovány pomocí NIS serveru, musíte nakonfigurovat počítač jako NIS klient. Tento text vysvětluje pouze nastavení klienta. Konfigurace NIS serveru je popsána v Referenční příručce.
V následujícím dialogu nejprve zvolte, zda má počítač statickou IP adresu, nebo zda ji získává pomocí služby DHCP. Zvolíte-li DHCP, nelze určit NIS doménu ani adresu NIS serveru, protože jsou poskytovány DHCP serverem. Informace o DHCP jsou dostupné v Referenční příručce. Pokud je používána statická IP adresa, nastavte NIS doménu a NIS server ručně.
Pro vyhledání NIS serverů v lokální síti zaškrtněte volbu . Můžete také specifikovat více NIS domén a nastavit výchozí. Další domény můžete přidat po kliknutí na . Pro každou jednotlivou doménu zadejte adresy serverů nebo povolte vyhledávání broadcast.
V expertním nastavení lze zákazem volby zabránit počítačům v jiných sítích dotazovat se, který server váš klient používá. Pokud aktivujete volbu , mají-li být přijímány odpovědi ze serverů na neprivilegovaných portech. Více informací naleznete v manuálové stránce ypbind.
Pokud se nerozhodnete k použití centrálního autentizačního serveru, musíte vytvořit lokální uživatele. Všechny údaje, které se k uživatelským účtům vztahují (jméno, uživatelské jméno, heslo atd.) budou uloženy a spravovány na instalovaném počítači.
Linux je operační systém, který umožňuje několika uživatelům pracovat ve stejném okamžiku na tomtéž počítači. Každý uživatel potřebuje k práci uživatelský účet, aby se mohl k počítači přihlásit. Vytvořením uživatelských účtů získává systém na bezpečnosti. Standardní uživatelé nemohou například měnit nebo mazat soubory nutné pro správný chod systému. Osobní data daného uživatele nemohou být modifikována, prohlížena nebo jinak ovlivňována neoprávněnými uživateli. Každý uživatel si může nastavit vlastní pracovní prostředí, které najde nedotčené při příštím přihlášení.
Uživatelský účet lze vytvořit pomocí dialogu správy uživatelů. Po zadání jména a příjmení uživatele zadejte jeho uživatelské jméno (login). Chcete-li, aby systém uživatelské jméno sám navrhnul, klikněte na .
Nakonec zadejte heslo, dvakrát, aby nedošlo k překlepu. Uživatelské jméno sděluje systému, kdo se přihlašuje, a heslo tuto identitu ověřuje.
![]() | Uživatelské jméno a heslo |
|---|---|
Uživatelské jméno a heslo si dobře zapamatujte. Budete je potřebovat při každém přihlášení do systému. | |
Aby heslo zaručovalo dostatečnou bezpečnost, mělo by být dlouhé mezi pěti a osmi znaky. Maximální délka hesla je 128 znaků. Pokud ale nejsou nahrány speciální bezpečnostní moduly, je pro kontrolu hesla používáno jen prvních osm znaků. Hesla jsou citlivá na velká a malá písmena a nejsou v nich povoleny akcentované znaky (například s čárkami a háčky). Různé speciální znaky z první poloviny (7 bitů) ASCII tabulky a číslice jsou v heslech povoleny.
Pro lokální uživatele jsou k dispozici dvě další volby:
Je-li tato volba zaškrtnuta, bude uživatel dostávat zprávy vytvářené
systémovými službami. Ty se obvykle zasílají pouze uživateli
root, správci systému.
Je užitečné tuto volbu nastavit pro nejčastěji používaný účet, neboť
jako uživatel root se
doporučuje přihlašovat jen ve zvláštních případech.
Tato volba je dostupná jen v případě, že je KDE nastaveno jako vaše výchozí prostředí. Zajistí automatické přihlášení uživatele k počítači po startu. Tento postup je výhodný zejména pokud je počítač používán jedním uživatelem.
![]() | Automatické přihlašování |
|---|---|
Pokud je povoleno automatické přihlašování, systém nastartuje přímo do grafického rozhraní daného uživatele bez jakékoliv vyžádané autentizace. Pokud na počítači ukládáte důvěrné informace a k počítači mohou mít přístup i jiné osoby, nezapínejte tuto volbu. | |
Chcete-li vytvořit více uživatelů, klikněte na . Více informací o správě uživatelů naleznete v části 2.8.1 – „Správce uživatelů“.
This step does not require any user interaction. The installation program launches the SuSEconfig script to write the system configuration. Depending on the CPU and the amount of memory, this process can take some time.
Po dokončení nastavení autentizace uživatelů se zobrazí poznámky k verzi. Přečtěte si je, protože mohou obsahovat důležité a aktuální informace, které nebyly k dispozici v době vytváření manuálů a příruček. Pokud jste instalovali balíky s aktualizacemi, bude vám k dispozici nejposlednější verze poznámek stažená ze serverů SUSE.
Na konci instalace otevře YaST okno, ve kterém můžete nakonfigurovat grafickou kartu a jiná zařízení, jako jsou tiskárny a zvukové karty. Klikněte na daný komponent a spusťte tak jeho konfiguraci. Většinu součástí počítače bude YaST detekovat a konfigurovat automaticky.
Můžete přeskočit konfiguraci libovolných periferních zařízení a provést ji až později v běžícím systému. Konfiguraci grafické karty byste ale měli provést ihned. Ačkoliv jsou karty autodetekovány programem YaST a měly by být přijatelně nastaveny, většina uživatelů má velmi specifické požadavky pokud jde o rozlišení, barevnou hloubku a jiné parametry grafiky. Zvolte příslušné položky a nastavte je podle svých potřeb. Konfigurace je podrobněji popsána v části 2.12.1 – „Vlastnostni karty a monitoru“.
Po úspěšné instalaci se zobrazí dialog .
V tomto dialogu máte možnost svůj systém
klonovat pro AutoYaST zaškrtnutím nabídky nabídky .
Profil aktuálního systému se uloží v /root/autoyast.xml.
AutoYaST je nástroj pro automatickou instalaci systému bez nutnosti zásahu uživatele. AutoYaST instalace se provádí pomocí kontrolního souboru s instalačními a konfiguračními daty.
Instalaci systému ukončete kliknutím na v posledním dialogovém okně.