Prakticky celá konfigurace systému SUSE Linux je otázkou centrálního konfiguračního adresáře /etc/sysconfig. Ve verzích starších než 8.0 byla konfigurace soustředěna do souboru /etc/rc.config. Tento soubor již není používán.

Každý ze skriptů v adresáři /etc/init.d načítá soubory z adresáře /etc/sysconfig, kde převezme platné hodnoty jednotlivých proměnných. Nastavení v /etc/sysconfig vede také k automatickému vytváření nebo změně některých dalších konfiguračních souborů skriptem SuSEconfig. Tak například po změnách v síťové konfiguraci se nově vytvoří soubor /etc/host.conf, protože na těchto změnách závisí.

Po ručních změnách v některém ze souborů v adresáři /etc/sysconfig musíte vždy zavolat program SuSEconfig, abyste tak zajistili, že se vaše změny rozšíří i do závislých konfiguračních souborů. Použijete-li na konfiguraci program YaST, nemusíte se o to starat, protože ten zavolá program SuSEconfig při korektním ukončení automaticky.

Tato koncepce vám umožní provést zásadní změny v konfiguraci, aniž byste museli restartovat počítač. Některé změny však jdou tak daleko, že je třeba restartovat alespoň některé jimi ovlivněné programy. To je typické například u konfigurace sítě, kde zadáním příkazů rcnetwork stop a rcnetwork start dosáhnete toho, že se změnou postižené programy restartují.

Doporučený postup změny systémového nastavení se skládá z následujících kroků:

Tento postup je nutné dodržovat při hlubších zásazích do systému, jako je například změna konfigurace sítě. V případě jednoduchých změn není zapotřebí přechod do jednouživatelského režimu, ale získáte tak jistotu, že u všech služeb došlo ke správnému spuštění.

	Tip
Automatickou konfiguraci programem SuSEconfig lze vypnout tak, že se proměnná ENABLE_SUSECONFIG v souboru /etc/sysconfig/suseconfig nastaví na hodnotu no. Je to ovšem i cesta, jak současně ztratit instalační podporu SUSE. Nevypínejte SuSEconfig, pokud chcete využít bezplatné instalační podpory. Autokonfiguraci je možné zakázat také pouze částečně.