Jakmile přistupuje v síti více unixových počítačů ke společným prostředkům, je třeba zajistit, aby bylo všude společné označení uživatelů a skupin. Síť musí být pro každého uživatele transparentní – ať pracuje na kterémkoli z těchto počítačů, vždy by měl najít stejné prostředí. To umožňují služby NIS a NFS. NFS slouží pro přístup k souborovým systémům přes síť a je popsán v kapitole 22 – „NFS — sdílené souborové systémy“.
NIS (Network Information Service) je databázová služba poskytující síťový
přístup k obsahu souborů /etc/passwd,
/etc/shadow a /etc/group. NIS
lze použít i k dalším účelům (např. pro zpřístupnění souborů
/etc/hosts nebo /etc/services),
ale to je nad rámec tohoto textu. NIS se také často nazývá
YP (žluté nebo zlaté stránky).
Konfiguraci zahájíte výběrem YaST modulu v části . Pokud ve vaší síti dosud neexistuje žádný NIS server, zvolte v dialogu . Pokud již NIS server máte (hlavní server, master), můžete přídat sekundární (slave) NIS server (např. pro konfiguraci nové podsítě). Nejprve popíšeme konfiguraci hlavního serveru.
Pokud některé balíčky chybí, vložte instalační zdroj, doinstalují se automaticky. V horní části dialogu (viz 21.1 – „Nástroj pro nastavení NIS serveru“) zadejte jméno domény. Zatržením položky zvolte, zda má být server zároveň i NIS klientem (to umožňuje uživatelům přihlašovat se a přistupovat k datům z NIS serveru).
Pokud chcete později v síti vytvořit sekundární NIS server (slave), nezapomeňte zaškrtnout tlačítko . Kromě toho byste měli zapnout i položku , která zajistí velmi rychlý přenos informací z hlavního (master) NIS serveru na sekundární (slave).
Jestliže chcete uživatelům v síti (lokálním i spravovaným pomocí NIS serveru) povolit změnu vlastních hesel uložených na NIS serveru (příkazem yppasswd), vyberte . umožní uživatelům měnit i nastavení jména a adresy (příkazem ypchfn). dovoluje uživatelům zvolit přihlašovací shell příkazem ypchsh (např. sh místo bashe).
Tlačítkem přejdete do
dialogu
(viz obrázek 21.2 – „Změna adresáře a synchronizace souborů NIS serveru“), kde můžete
změnit zdrojový adresář NIS serveru (výchozím adresářem je
/etc). Aby byly synchronizovány soubory
/etc/passwd a /etc/shadow nebo
/etc/group a /etc/gshadow,
zvolte . Nastavit můžete i minimální ID
uživatele a skupiny. Nastavení potvrdíte kliknutím na tlačítko
. Vrátíte se do původního dialogu, kde můžete
pokračovat stisknutím tlačítka .
Pokud jste předtím aktivovali tlačítko , pak je třeba nyní uvést název či názvy počítačů, které budou fungovat jako sekundární servery. Pokračujte tlačítkem . Pokud sekundární servery nepoužíváte, je tento dialog vynechán.
V dalším dialogu můžete upravit mapy, které budou z NIS serveru přeneseny na klienty. Výchozí nastavení většinou není třeba měnit.
Stisknutím tlačítka se přenesete do dalšího dialogu (viz 21.3 – „Nastavení přístupových práv k NIS serveru“). V něm nastavte, které sítě mohou přistupovat k NIS serveru. Obvykle je to vaše vnitřní síť. V takovém případě nastavte následující dvě položky:
255.0.0.0 127.0.0.0 0.0.0.0 0.0.0.0
První položka umožňuje přístup z vašeho počítače (NIS serveru). Druhá umožňuje přístup každému, kdo má přístup do lokální sítě.
![]() | Automatické nastavení firewallu |
|---|---|
Pokud máte aktivovaný firewall (SuSEfirewall2) a zvolili jste
, YaST upraví
nastavení firewallu pro NIS server povolením
| |