Každý disk má tabulku rozdělení disku, kde je místo pro čtyři záznamy. Každý takový záznam znamená jeden primární nebo rozšířený oddíl. Rozšířený oddíl je však povolen pouze jeden.

Primární oddíl se skládá ze souvislého množství cylindrů (fyzických oblastí disku), které jsou přiřazeny danému operačnímu systému. Při použití pouze primárních oddílů byste byli omezeni maximálně čtyřmi oddíly, protože více oddílů nelze zapsat do tabulky rozdělení disku. Proto se používají rozšířené oddíly. Jedná se také o souvislé oblasti cylindrů, ale rozšířený oddíl lze dále rozdělit na logické diskové oddíly, které nepotřebují záznam v tabulce rozdělení disků. Jinými slovy je rozšířený oddíl kontejnerem na logické diskové oddíly.

Pokud potřebujete více než čtyři oddíly, vytvořte jeden z oddílů (čtvrtý nebo i dřívější) jako rozšířený. Tento oddíl by měl zabírat celý zbytek rozsahu cylindrů disku. Potom v něm můžete vytvořit jeden nebo více logických disků. Maximální počet takových oddílů je patnáct na SCSI discích a 63 (E)IDE discích. Je víceméně jedno jaké oddíly pro Linux použijete. Primární i logické oddíly splní funkci stejně dobře.

	GPT pevné disky
Architektury využívající GPT disky nemají počet primárních oddílů nijak omezen. Proto nepoužívají logické diskové oddíly.

YaST při standardní instalaci nabídne použitelné schéma rozdělení disku s dostatečným prostorem pro instalaci systému. Pokud chcete rozdělit disk podle svého, mějte na paměti následující doporučení, která se týkají prostoru na disku.

Tvorba oddílů je závislá na dostupném místě. Rozdělování disků by se mělo řídit těmito základními pravidly:

V závislosti na použitém hardwaru se může vyplatit vytvořit speciální oddíl pro start sytému, obsahující adresář /boot) se soubory nutnými pro start systému a linuxovým jádrem. Tento oddíl by měl být na začátku pevného disku a měl by mít velikost alespoň 8 MB nebo 1 cylindr. Platí pravidlo, že tento oddíl by měl být vytvořen vždy, pokud ho YaST nabídne v návrhu instalace. Pokud si nejste jisti, bezpečnější je startovací oddíl vytvořit.

Mějte na paměti, že některé (většinou komerční) programy instalují svá data do adresáře /opt. To může být důvodem k vytvoření zvláštního oddílu pro adresář /opt nebo k vytvoření dostatečně velkého kořenového souborového systému. KDE a GNOME jsou také instalovány do adresáře /opt.

Když vyberete položku rozdělení disku v okně návrhu poprvé, zobrazí se okno s navrhovanými oddíly, ve kterém se můžete rozhodnout, zda chcete návrh přijmout beze změny nebo v něm provést úpravy. Také můžete nastavení celé zrušit a vytvořit vlastní rozdělení od začátku.

Obrázek 1.3. Úprava rozdělení disku

Pokud nechcete v rozvržení oddílů nic měnit, vyberte ‘Přijmout návrh’. Pokud zvolíte ‘Odvodit rozdělení od tohoto návrhu’, spustí se ‘Rozdělování disku pro experty’, které umožňuje nastavit rozdělení disku velmi podrobně. Tento dialog je vysvětlen v části 3.9.10 – „Dělení disku“. Návrh vytvořený YaSTem zde slouží jako výchozí bod k úpravám.

Volba ‘Vytvořit vlastní rozdělení’ otevře dialog z obrázku 1.4 – „Výběr pevného disku“. Ze seznamu vyberte pevný disk, na který se má SUSE Linux nainstalovat. Pokud chcete, můžete přejít do ‘Rozdělování disku pro experty’.

Obrázek 1.4. Výběr pevného disku

V dalším kroku je třeba určit, zda se pro instalaci má použít celý disk (‘Použít celý disk’) nebo zda použít nějaké existující oddíly. Pokud je na disku nalezen operační systém Windows, budete dotázáni, zda oddíl smazat nebo změnit jeho velikost. Než tak učiníte, přečtěte si část 1.8.1.4 – „Změna velikosti oddílu Windows“.

	Použití celého disku pro instalaci
Pokud zvolíte ‘Použít celý disk’, budou během instalace smazána a nenávratně ztracena všechna data na tomto disku.

YaST během instalace kontroluje, zda je na disku dostatek místa pro zvolený software. Pokud dostatek místa není, změní YaST automaticky výběr softwaru. Dialog návrhu instalačního nastavení vás o tom informuje. Pokud je na disku dostatek místa, přijme YaST vaše nastavení.

Pokud pevný disk, na který instalujete, obsahuje oddíl se souborovým systémem Windows FAT nebo NTFS, nabídne vám YaST smazání tohoto oddílu nebo zmenšení jeho velikosti. Tímto způsobem můžete nainstalovat SUSE Linux, i když v dané chvíli nemáte na pevném disku dostatek místa. Je to užitečné zejména tehdy, pokud je cílový disk celý zaplněn jedním oddílem Windows. To je obvyklé zejména na počítačích s předinstalovanými Windows. Pokud YaST zjistí, že na vybraném disku není dost místa, ale místo by mohlo být vytvořeno smazáním nebo zmenšením oddílu Windows, nabídne okno, ve kterém si můžete vybrat jednu z těchto možností.

Obrázek 1.5. Možnosti pro oddíly Windows

Pokud zvolíte ‘Smazat Windows kompletně’, bude oddíl Windows zcela smazán a uvolněné místo bude použito pro instalaci systému SUSE Linux.

	Smazání Windows
Smažete-li Windows, budou všechna data, jakmile začne formátování, nenávratně ztracena.

Pokud chcete zmenšit oddíl Windows, přerušte instalaci a připravte oddíl z prostředí Windows. Ačkoliv není tento krok v případě FAT oddílů bezpodmínečně nutný, zrychluje proces zmenšování a navíc snižuje riziko ztráty dat. V případě NTFS oddílů je tento krok nutný.

	Vypnutí odkládacího souboru Windows
Pokud používáte trvalý odkládací soubor na NTFS oddílu, může se tento soubor nacházet na konci disku, kde zůstane bez ohledu na aplikaci defrag. Z toho důvodu pak nemusí být změna velikosti oddílu možná. V takovém případě dočasně deaktivujte odkládací soubor (virtuální paměť ve Windows). Opět ji aktivujte po dokončení změny velikosti oddílu.

Po těchto přípravách se vraťte k instalaci Linuxu a nastavení diskových oddílů. Zvolte ‘Zmenšit windowsový oddíl’. Po rychlé kontrole oddílu otevře YaST dialog s návhem zmenšení oddílu.

Obrázek 1.6. Zmenšení oddílu Windows

První sloupec ukazuje, kolik místa je v současnosti zabráno Windows a kolik je k dispozici. Druhý sloupec znázorňuje rozdělení po změně velikosti na základě současného návrhu (obr. 1.6 – „Zmenšení oddílu Windows“). Přijměte navrhovaná nastavení nebo použijte ovládací prvky ke změně velikosti oddílů (s určitými omezeními).

Pokud dialog opustíte volbou ‘Další’, nastavení se uloží a vy se vrátíte do předchozího dialogu. Vlastní změna velikosti se odehraje později, před formátováním pevného disku.

Systém Windows instalovaný na oddílu NTFS

Windows ve verzích NT, 2000 a XP používají souborový systém NTFS jako výchozí volbu. Na rozdíl od systému FAT může být k NTFS systému v současnosti přistupováno z Linuxu pouze pro čtení. Proto můžete číst vaše Windows soubory z Linuxu, ale nemůžete je editovat. Pokud chcete přistupovat k datům vašich Windows i pro čtení a nepotřebujete souborový systém NTFS, nainstalujte Windows na souborový systém FAT32. V něm máte plný přístup k vašim datům i ze systému SUSE Linux.

Pokud instalujete standardní systém, není obvykle potřeba přidávat nebo odebírat jednotlivé balíčky. Předdefinované výběry jsou složeny tak, aby vyhověly většině vašich požadavků bez nutnosti dalších změn. Pokud máte zvláštní požadavky, použijte správce balíků, který tuto činnost značně zjednodušuje. Nabízí několik filtrovacích kritérií, které vám pomůžou se zorientovat v množství softwarových komponent.

Výběr filtru je umístěn vlevo nahoře, pod hlavní nabídkou. Po spuštění modulu je aktivní filtr ‘Výběry’. Tento filtr třídí programové balíky podle účelu použití, jako třeba multimediální aplikace nebo kancelářský software. Všechny skupiny jsou zobrazeny pod políčkem výběru filtrovacího kritéria. Předvybrané jsou ty balíky, které jsou obsaženy v aktuálním typu instalovaného systému. Klikněte do příslušných políček a tak vyberte další nebo naopak deaktivujte již vybrané skupiny softwaru pro instalaci.

Pravá část okna zobrazuje tabulku s jednotlivými balíky, které jsou obsaženy v aktuálním výběru. První sloupec tabulky ukazuje stav každého balíku. Pro instalaci jsou zejména důležité dva stavy: ‘Instalovat’ (políčko před jménem balíku je zaškrtnuto) a ‘Neinstalovat’ (políčko je prázdné). Pro aktivaci a deaktivaci jednotlivých balíků klikejte na políčko dokud se neobjeví vámi požadovaný stav. Kromě toho můžete pravým tlačítkem myši zobrazit kontextové menu, které obsahuje všechny možné stavy daného prvku. Většina z nich není ale pro instalaci důležitá. Pro více informací o tomto modulu si přečtěte detailní popis v části 3.4.1 – „Správce programů“.

Klikněte do pole výběru filtrů a uvidíte další možná filtrovací kritéria. Výběr podle položky ‘Skupiny balíčků’ můžete také s výhodou použít při instalaci. Tento filtr setřídí softwarové balíky podle jejich účelu do stromové struktury v levé části okna. Čím více rozbalíte jednotlivé větve stromu, k tím přesnějšímu výběru balíků se dostanete a tím méně balíků se vám ukáže v příslušném seznamu v levé části obrazovky.

Můžete také použít filtr ‘Hledat’ k nalezení specifického balíku podle jména nebo popisu. Použití hledání je detailně popsánu v části 3.4.1 – „Správce programů“.

Podobně jako jiné operační systémy má SUSE Linux určitá omezení v tom, který software lze použít v kombinaci s jiným a který ne. Různé softwarové balíky musí být kompatibilní, jinak mezi nimi může nastat konflikt, který ovlivní celý instalovaný systém. Z tohoto důvodu budete upozorňováni na nevyřešené závislosti nebo konflikty mezi softwarovými balíky poté, co vyberete nebo se pokusíte odstranit nějaký další softwarový balík. Pokud instalujete SUSE Linux poprvé nebo upozorněním nerozumíte, přečtěte si nejprve část 3.4.1 – „Správce programů“, která obsahuje podrobné informace o tom, jak pracovat se správcem balíků a také shrnutí celkové organizace software v Linuxu.

Varování

Software předvybraný pro instalaci vychází z dlouhodobé zkušenosti a ve valné většině případů plně vyhoví téměř všem nováčkům a pokročilým domácím uživatelům. Víceméně není třeba měnit v této sekcí žádná nastavení. Pokud ale chcete vybrat nebo naopak neinstalovat některé softwarové balíčky, měli byste si být vědomi možných budoucích následků. Zejména byste se měli řídit informacemi uvedenými ve varováních a být opatrní při neinstalování balíků, které jsou součástí základního systému.

Pokud jste spokojeni s výběrem software a všechny závislosti a konflikty jsou úspěšně vyřešeny, klikněte na ‘Přijmout’. Všechny změny budou aktivovány a vy opustíte konfigurační modul. Změny budou aplikovány později, v průběhu vlastní instalace.