root je jméno superuživatele, správce systému. Na rozdíl od normálních uživatelů, kteří mohou nebo nesmí přistupovat k různým částem systému, root má neomezenou moc: může měnit konfiguraci systému, instalovat nové programy a nastavovat hardware. Pokud uživatelé zapomenou svá hesla nebo mají jiné problémy s počítačem, root může pomoci. Účet uživatele root by měl být používán jen pro administraci systému, údržbu a opravy. Normální práce pod účtem uživatele root je značně riskantní: i malá chyba může vést k nevratným ztrátám v systémových souborech.

Pro kontrolu musíte zadat heslo uživatele root dvakrát (viz obr. 1.8 – „Nastavení hesla uživatele root“). Toto heslo byste neměli zapomenout. Heslo již nelze získat zpět.

	Uživatel root
Uživatel root má všechna práva pro změny systému. Pro provedení takových operací je vždy vyžadováno jeho heslo. Bez něj nemůžete provést žádné administrativní operace.

Obrázek 1.8. Nastavení hesla uživatele root

Nyní můžete nastavit síťová zařízení pro lokální síť nebo připojení k Internetu jako síťové karty, modemy a ISDN nebo DSL hardware. Pokud máte síťová zařízení, je nejlepší nastavit je v této fázi instalace, protože připojení k Internetu umožní programu YaST zkontrolovat dostupnost případných dalších aktualizací pro systém SUSE Linux a nainstalovat je ještě v průběhu instalace.

Obrázek 1.9. Konfigurace sítě

Chcete-li síťová zařízení v této chvíli nastavit, přečtěte Referenční příručku. Jinak zvolte ‘Přeskočit konfiguraci’ a klikněte na ‘Další’. Síťová zařízení lze nastavit i po dokončení instalace systému.

Když se připojíte do sítě, spustí se na nastaveném rozhraní automaticky firewall. Nastavení firewallu jsou zobrazena v dialogu pro konfiguraci sítě. Návrh konfigurace firewallu je aktualizován, kdykoliv se změní konfigurace rozhraní nebo služeb. Chcete-li automatické nastavení upravit, klikněte na ‘Změnit’+‘Firewall’. V dialogu, který se otevře, nastavte, zda se má firewall spouštět. V levé části dialogu lze přecházet mezi dialogy s podrobnějším nastavením, které jsou podobné dialogům popsaným v Referenční příručce.

Pokud jste nastavili připojení k Internetu, můžete ho nyní otestovat. YaST se během testu připojí k serveru SUSE a zkontroluje, zda nejsou k dispozici aktualizace systému. Pokud jsou, mohou být použity při instalaci. Stáhne také nejnovější poznámky k verzi. Ty si můžete přečíst na konci instalace.

Pokud test připojení nechcete nyní provádět, zvolte ‘Ne, test přeskočit’ a klikněte na ‘Další’. Aktualizace nebudou staženy.

Pokud se YaST byl schopen připojit na jeden ze serverů SUSE, můžete ihned provést YaST online aktualizaci. Pokud jsou na serverech dostupné nějaké aktualizované balíčky, budou staženy a instalovány s opravami chyb nebo bezpečnostních problémů.

	Stahování aktualizací
Stahování aktualizací může chvíli trvat, v závislosti na rychlosti připojení k Internetu a velikosti stahovaných souborů.

Pro okamžité spuštění aktualizaci vyberte ‘Spustit online aktualizaci’ a klikněte na ‘OK’. Otevře se okno YaST online update se seznamem dostupných oprav (pokud jsou nějaké k dispozici), které mohou být vybrány a nahrány. O tomto procesu se můžete dočíst více v části 3.4.3 – „Online aktualizace“. Aktualizaci můžete také provést kdykoliv po skončení instalace. Pokud ji nechcete provádět nyní, vyberte ‘Vynechat aktualizaci’ a klikněte na ‘OK’.

Pokud byl úspěšně nakonfigurován přístup k síti, máte nyní k dispozici čtyři možnosti správy uživatelských účtů na instalovaném systému.

Pokud jsou všechny předpoklady splněny, otevře YaST dialog, ve kterém je možno zvolit metodu ověřování uživatelů. Pokud nemáte připojení k síti, zvolte lokální ověřování.

Aby mohly být uživatelské účty spravovány pomocí NIS serveru, musíte nakonfigurovat počítač jako NIS klient. Tento text vysvětluje pouze nastavení klienta. Konfigurace NIS serveru je popsána v Referenční příručce.

Obrázek 1.10. Konfigurace NIS klienta

V následujícím dialogu (viz obr. 1.10 – „Konfigurace NIS klienta“) nejprve zvolte, zda má počítač statickou IP adresu, nebo zda ji získává pomocí služby DHCP. Zvolíte-li DHCP, nelze určit NIS doménu ani adresu NIS serveru, protože jsou poskytovány DHCP serverem. Informace o DHCP jsou dostupné v Referenční příručce. Pokud je používána statická IP adresa, nastavte NIS doménu a NIS server ručně.

Pro vyhledání NIS serverů v lokální síti zaškrtněte volbu ‘Broadcast’. Můžete také specifikovat více NIS domén a nastavit výchozí. Další domény můžete přidat po kliknutí na ‘Upravit’. Pro každou jednotlivou doménu zadejte adresy serverů nebo povolte vyhledávání broadcast.

V expertním nastavení lze zákazem volby ‘Odpovídat vzdáleným počítačům’ zabránit počítačům v jiných sítích dotazovat se, který server váš klient používá. Pokud aktivujete volbu ‘Poškozený server’, mají-li být přijímány odpovědi ze serverů na neprivilegovaných portech. Více informací naleznete v manuálové stránce ypbind.

Pokud se nerozhodnete k použití centrálního autentizačního serveru, musíte vytvořit lokální uživatele. Všechny údaje, které se k uživatelským účtům vztahují (jméno, uživatelské jméno, heslo atd.) budou uloženy a spravovány na instalovaném počítači.

Linux je operační systém, který umožňuje několika uživatelům pracovat ve stejném okamžiku na tomtéž počítači. Každý uživatel potřebuje k práci uživatelský účet, aby se mohl k počítači přihlásit. Vytvořením uživatelských účtů získává systém na bezpečnosti. Standardní uživatelé nemohou například měnit nebo mazat soubory nutné pro správný chod systému. Osobní data daného uživatele nemohou být modifikována, prohlížena nebo jinak ovlivňována neoprávněnými uživateli. Každý uživatel si může nastavit vlastní pracovní prostředí, které najde nedotčené při příštím přihlášení.

Obrázek 1.11. Zadávání uživatelského jména a hesla

Uživatelský účet lze vytvořit pomocí dialogu na obrázku 1.11 – „Zadávání uživatelského jména a hesla“. Po zadání jména a příjmení uživatele zadejte jeho uživatelské jméno (login). Chcete-li, aby systém uživatelské jméno sám navrhnul, klikněte na ‘Například’.

Nakonec zadejte heslo, dvakrát, aby nedošlo k překlepu. Uživatelské jméno sděluje systému, kdo se přihlašuje, a heslo tuto identitu ověřuje.

	Uživatelské jméno a heslo
Uživatelské jméno a heslo si dobře zapamatujte. Budete je potřebovat při každém přihlášení do systému.

Aby heslo zaručovalo dostatečnou bezpečnost, mělo by být dlouhé mezi pěti a osmi znaky. Maximální délka hesla je 128 znaků. Pokud ale nejsou nahrány speciální bezpečnostní moduly, je pro kontrolu hesla používáno jen prvních osm znaků. Hesla jsou citlivá na velká a malá písmena a nejsou v nich povoleny akcentované znaky (například s čárkami a háčky). Různé speciální znaky z první poloviny (7 bitů) ASCII tabulky a číslice jsou v heslech povoleny.

Pro lokální uživatele jsou k dispozici dvě další volby:

	Automatické přihlašování
Pokud je povoleno automatické přihlašování, systém nastartuje přímo do grafického rozhraní daného uživatele bez jakékoliv vyžádané autentizace. Pokud na počítači ukládáte důvěrné informace a k počítači mohou mít přístup i jiné osoby, nezapínejte tuto volbu.

Chcete-li vytvořit více uživatelů, klikněte na ‘Správa uživatelů’. Více informací o správě uživatelů naleznete v části 3.8.1 – „Správce uživatelů“.

Po dokončení nastavení autentizace uživatelů se zobrazí poznámky k verzi. Přečtěte si je, protože mohou obsahovat důležité a aktuální informace, které nebyly k dispozici v době vytváření manuálů a příruček. Pokud jste instalovali balíky s aktualizacemi, bude vám k dispozici nejposlednější verze poznámek stažená ze serverů SUSE.